Každý příběh má své místo, platí pravda odvěká. Ke knížce se chovej slušně, je to přítel člověka.

Zimo, zimo táhni pryč, nebo na tě vezmu bič! Odtáhnu tě za pačesy, za ty hory za ty lesy – až se vrátím nazpátek, svleču zimní kabátek.

Zima začíná ustupovat do pozadí a čím dál častěji se o slovo hlásí jaro a nesmělé sluneční paprsky...

Vítej doma, vlaštovičko, zastavíš se na slovíčko? Já ti povím, jak se žilo, když tu v zimě bylo bílo...

Při nedávné besedě nám donesl pan Jaroslav Jan Mareček sady korálků z minerálů.